1. 1. 2016

Podivná knihovna - Haruki Murakami | recenze

Podivná knihovna sice může pro cizince, který neví, o čem je, vypadat spíše jako pohádka pro děti, avšak skrývá v sobě mnohem víc. Je to ideální kniha do deštivého počasí a přečtenou ji budete mít za půl hodiny. Buď vás okouzlí a budete nadšení, nebo budete kroutit hlavou a litovat, že jste ji vzali do rukou. Jaké pocity z ní mám já?


Jen si to představte - vracíte se domů ze školy, přemýšlíte, co bude asi dneska k večeři a jako vždycky se cestou zastavíte v knihovně, abyste vrátili některé knihy a půjčili si nějaké nové. Knihovnice vás pošle do místnosti s číslem 107. Za dveřmi na vás čeká zvláštní dědek - na vaše přání vám donese knihy o výběru daní v Osmánské říši, ale řekne, že si je nelze půjčit domů. Už chcete vycouvat, protože je pozdě a máma vás bude postrádat... Je vám ale zatěžko dědovi říct ne - přece se s těmi knihami tak tahal... A tak se necháte odvést složitým podzemním bludištěm až do čítárny, ze které už vás dědek nepustí. Jídlo vám sice nosí ovčí mužík a dívka, která nemluví - otázka ale je, zda se ještě někdy ocitnete na denním světle.

S jistotou můžu prohlásit, že malá knížečka byla tou nejdivnější knihou, kterou jsem za celý rok 2015 přečetla. Je sice plná metafor a čtenář vlastně ani neví, zda je všechno realita, nebo jen hloupý sen, právě to mě na ní ale okouzlilo. Toto je moje druhá knížka od Murakamiho (na Norské dřevo si můžete přečíst recenzi zde) a já jsem se opět přesvědčila, že tento autor rozhodně nepíše obyčejně. Myslím, že si knížku každý může vyložit po svém, protože není zcela jisté, co má znamenat ten zvláštní konec. Po přečtení jsem ale chvíli kroutila hlavou, jak mohl někdo napsat něco takového, pak mi ale postupně začaly docházet některé souvislosti. 

"Poslyš, kdopak ty vlastně jsi?" zeptal jsem se jí.
Já jsem já a už nic víc.
"Jenomže ovčí mužík mi tvrdil, že neexistuješ. A navíc..."
Dívka zlehka přitiskla ke svým drobným rtíkům prst. Hned jsem se odmlčel.
Ovčí mužík má svůj svět ovčích mužíků. A já zas mám svůj vlastní svět, víš? A ty zase svůj. Nebo snad ne?
"Ale ano."
Takže i kdybych nakrásně neexistovala ve světě ovčího mužíka, neznamená to ještě, že neexistuju vůbec.

Musím samozřejmě ocenit i zpracování knihy. Podivná knihovna je plná neskutečně podivných, ale překrásných ilustrací od německé výtvarnice Kat Menschik. Tato autorka ilustrovala také další Murakamiho knihu, která se nese v podobném duchu, a sice Spánek, ke kterému se snad také někdy dostanu.

Je docela možné, že se vám kniha vůbec nebude líbit, a stejně tak je možné, že z ní budete nadšení. Zrovna tady to nelze přesně určit, protože je čistě na vás, jak si vyložíte všechny ty metafory a skryté významy, kterých je Podivná knihovna plná. Je to kniha, kterou určitě nebudete číst jen jednou a myslím, že při každém čtení si ji můžete vyložit trošku jinak. Už z tohoto důvodu jsem ji určitě nečetla naposledy.


Knihu napsal japonský autor Haruki Murakami, v originále vyšla pod názvem Fušigina tošokan a vydalo ji nakladatelství Kódanša v Tokiu roku 2005.
Překladu se ujal Tomáš Jurkovič, v češtině knihu vydalo nakladatelství Odeon v roce 2014. 
Jak už jsem zmiňovala v recenzi, za ilustracemi a grafickou úpravou knihy stojí Kat Menschik.
Počet stran je 64 a jedná se o první vydání.

1 komentář:

Děkuji Vám za komentáře. :)

Design by DebiElova|Blogger Template by debielova.blogspot.cz